Ideální je každou objednávku jídla začít ukázáním na obrázek nebo na jídlo u souseda a v zápětí dodat "bujao weiting" ... neboli nechci glutamát.
V sečuanu umí dvě věci naprosto dokonale. Uvařit výborné jídlo. Dodat do něj glutamát a nastavit mu konstantní výraznou chuť.
Ne teď vážně. Slano-hořká chuť to opravdu dokáže zabít na plné čáře. Pozn. autora: přeneseno do chutí českeho kraje, magi kam jen se podíváš, Zdenda Polreich by určitě vynalezl nový bonmot. :)
Oč horší je situace, kdy si vyhádám jídlo bez glutamátu. S radostí v srdci z úspěšné komunikace a žaludkem natěšeným na božskou chuť [čie'c] / lilku si jen na poslední chvíli uvědomuji, že ta 'sůl' má divnou krystalovou mřížku. Se zájmem to zkoumám. Co kdyby to byl třeba... drcený bambus? himalájská sůl s xy? drcené sklo jako dekorace (proč by tam byla lžička)? sušené cosi a používané jaksi? Nedá mi to a jen lehce ochutnám.
"U všech taoistickych cest a budhistickych budhů! To je ten šajzehnus glutamat!" Stejně ho tam asi trochu propašovali, já ho rozhodně přidávat nebudu.
Níže pro srovnání sůl vs glutamát.
Žádné komentáře:
Okomentovat