Ochutnal jsem jogurt jačí,
chuť žaludku mému stačí.
Slezině však vadí,
že ji nezdravě chladí.
složeno v 2.27 UTC+8, v Tagongu
Dnes jsem začal poeticky. V noci jsem nemohl spát a hlavou mi prolétly tyto (ne)duchaplné rýmy, tak se s vámi o tento literární skvost dělím. Zvíře "jak" je zde více než populární. Moc toho po vás nechce a dává vám mléko a maso.
Věděli jste že ...
Stejně jako eskymáci, kteří mají asi padesát výrazů pro sníh, tak Tibeťáné mají asi padesát pojmenování jaka. Rozlišují je podle velikosti, barvy, stáří. Každý jak někomu patří a právě díky pojmenovávání si je poznají. Narozdíl od jaků jinde, třeba v Nepálu, tito jaci nejsou agresivní (asi málo kyslíku).
Jačí maso je opravdu chutné. Ať už v podobě sušené (verze nepikantní a pikantní) nebo v knedlíčkách, kde vzdáleně připomíná hovězí. Zato ale jačí jogurt. To je něco čím mě místí gastronomie dostala. Je to něco mezi kozím a normálním jogurtem. Spíše chutná jako kozí, ale bez té (ne)příjemné dochuti, kterou se kozí jogurty vyznačují.
Jinak je jak poměrně nenáročné a roztomilé zvířátko, posuďte sami...
Žádné komentáře:
Okomentovat