E Mei Shan

Když vím, že dnešní den strávím v autobuse něco málo přes osm hodin, zapínám mobil a uklidňuji se tématickým songem "I cesta může být cíl".

Nejsvětější hora v Sečuánu, pro změnu z budhistickeho pohledu je od města 2h busem plus 2h busem v národnim parku.
A potom furt dokopce ... až k lanovce, ktera urychlí výstup do 3079m.

Je to docela masová turistika, protože každý správný Budhista by měl toto místo navštívit. Tak jsem tedy tady. :) 

Pozn.: všímáte si, jak jsem úžasně multi religionistický? ;))

Nevýhodou hor obecně je fakt, že počasí se tu mění opravdu rychle. A tak s radostí vítám když se lanovka vyloupne nad mraky a tam je jasno slunečno a... ...dramatická pauza .... socha budhy má nad sebou kruhovou duhu!! Jakoby svatozář. "Vy jste pravdu šťastná skupinka!", povídá Elly. "Za 11 let co průvodcuji jsem duhu nad Budhou viděla dvakrát! A podruhé dnes s vámi".

Nosiči
Po cestě postávají nosiči. Záměrně nepoužívám slovo šerpa, protože tito nosiči nosí lidi k lanovkám. A protože někteří lidé, převážně Číňané, mají líné zadky a rádi se nechají vynést. A nosiči jsou chytří aby se neutahali, po jednotlivých úsecích se střídají.

Legendy
Cestou zpět jsem konečně zjistil, jak je možné, že máme jen jedno slunce. Mít dvě by bylo přeci lepší! A taky jsme jich dřív měli 10 - byli to bohové. Ale protože dělali vylomeniny, tak je nějaký chrabrý mladý čiňan v dobách dávno minulých sestřílel lukem od jiných bohů. A vlastně tím zachránil svět před katastrofou.

A jestli vás zajímá legenda o čínské oslavě sv.  valentína, tak zagooglete. Je to poutavy příběh plný romantiky bohů a kouzel. Já jdu pokračovat ve sběru zážitků, abych měl co psát.